Reklama
 
Blog | Nina Hönig

Libanonsko-české zastavení

Tak ČR má po volbách. Naštěstí, nebo možná bohužel, jsem tomu nemusela asistovat naživo, ale za hranicemi. V prvním kole jsem se vydala na naši ,,odlehlou“ bejrútskou ambasádu s voličským průkazem v kapse a věnovala jenom cestě tam a zpět 3 hodiny. Následně jsem, možná zaslouženě, měla pocit dobře odvedené práce „dobrého občana“, kterému není lhostejné, že má v rámci své svobodné země právo spolurozhodnout o jejím vrcholném představiteli. Jakkoli symbolická a reprezentativní jeho role ve skutečnosti je. Do druhého kola jsem se už ale neodhodlala – jednak z logistických důvodů, jednak proto, co se dělo v předvolebních dnech v českých médiích a na sociálních sítích. Toho si nemohl nevšimnout snad nikdo. Osobně mě dnes při pohledu zpět hodně mrzí několik věcí: dostaly mě povolební reakce českých ,,médií“, které se na netu nedaly přehlédnout a jejich přímo-nepřímý útok na výsledek voleb a vítězného kandidáta. Stejně tak jako reakce ,,spoluobčanů“, kteří se na FB a jinde před volbou často oháněli hesly jako demokracie, slušnost, pravda a láska a podobně. Ti stejní lidé pak v momentě, kdy v rámci DEMOKRATICKÉ národní volby jejich kandidát nezvítězil, píší o bezejmenných voličích z toho ,,druhého“ tábora v duchu svého vulgárního, groteskního a nedůstojného – až stupidního- nesouhlasu s volbou. Histerické výkřiky a balení kufrů k expresní emigraci působí v podmínkách, kdy je naše země členem EU a každý se může odstěhovat, kam je libo i bez prezidentské volby, minimálně zcestně. Zaječí úmysly zřejmě na okamžik ve chvilích iracionální paniky zachvátily i dosluhujícího a striktně racionálního hradního pána. Všem dramatikům v tomhle směru přeji štastnou cestu a navíc chci dodat jen toto: važme si svobody – hlavně svobody slova. A přemýšlejme, co je v rámci  této svobody skutečně ještě vkusné a hodné ,,demokratické společnosti“. Nebo alespon společnosti, která má trvalé ambice se jí stát. Zní to asi nadneseně, ale podstata je spíš dost jednoduchá. Měli bychom všichni, co putujeme po této dlouhé české cestě -jak politici, kandidáti, tak voliči- nastoupit lekci č. 1 : vzájemný respekt a toleranci jak k odlišným politickým a osobním názorům, tak respekt k demokratickému volebnímu procesu, který formálně i legálně proběhl. A budme rádi, že jej máme!

Reklama